Miloš Kučera – stínování v Německu

8. 7. 2024 – 12. 7. 2024

Stínování zaměřené na management školy, Maximilian-von-Montgelas-Gymnasium, Vilsbiburg

V rámci svého profesního rozvoje jsem v období 8. – 12. 7. 2024 absolvoval mobilitu zaměřenou na stínování. Strávil jsem týden na bavorském gymnáziu ve Vilsbiburgu. Cílem tohoto studijního pobytu bylo posílení mých kompetencí při řízení školy. Strávil jsem mnoho času v diskuzích se členy tamního vedení školy, především s panem ředitelem. Měl jsem možnost porovnat systém bavorského školství s českým systémem.

Bylo zajímavé pozorovat způsob a styl vedení školy, zjišťovat věci související s postavením učitele v bavorském školském systému. Zajímal jsem se především o odpovědnost za správu a řízení školy, odpovědnost za kvalitu a efektivitu vzdělávacího procesu a odpovědnost za finanční řízení školy. Bylo zajímavé porovnat úvazky učitelů, tedy přímou pedagogickou činnost, odměňování učitelů v rámci tarifních a mimotarifních složek platu, práci předmětových komisí, roli třídního učitele v tamním systému, školní řád.

V době mobility jsem měl také možnost hospitovat ve vyučovacích hodinách, porovnat technické zázemí a vybavení školy s naší školou. Zajímal jsem se taktéž o školskou legislativu, která definuje fungování a postavení bavorského gymnázia v tamním školském systému.

Na této škole jsem byl již koncem 90. let minulého století a byl jsem rád, že jsem měl možnost se setkat s některými kolegy, kteří na této škole už tehdy působili. Mohl jsem rovněž posoudit, jak se toto gymnázium za tuto dlouhou dobu změnilo.

Získané zkušenosti, informace mohu využít při řízení našeho gymnázia, jedná se zejména o pojetí  výuky, tzn. věci související s inovativními metodami vzdělávání. Do  své výuky němčiny určitě zavedu například prvky formativního učení. Jedná se například o vrstevnické hodnocení, schopnost vyhodnotit vlastní posun a stanovit si cíl nebo kritéria kvality.

České školství se musí inspirovat v otázce vzdělávání budoucích učitelů. Systém vzdělávání učitelů v Německu vykazuje značné odlišnosti od toho českého. Po pěti semestrech studia na univerzitě skládá budoucí učitel první státnice a poté následuje fáze takzvaného „referendariátu“. To je dvouleté období, které budoucí učitel stráví „ v praxi“, během které absolvuje náslechy, vyučuje pod dohledem uvádějícího učitele, později také samostatně (toto je přesně definováno). V této fázi skládá dvě dílčí praktické zkoušky s detailním rozborem před komisí. Toto období je učiteli považováno za velmi náročné, je zakončeno druhou státnicí.

Závěrem nemohu opomenout společné diskuze o programu Erasmus+. S vedením bavorské školy jsme si vzájemně předali zkušenosti s řízením projektů financovaných EU. Zajímal jsem se o výběr mobilit pro žáky v rámci výměnných akcí a o možnost mobilit pro zaměstnance a začleňování zaměstnanců školy do projektových činností. Možnosti pro zapojení se do evropských projektů s finanční podporou (např. Erasmus+) nejsou v Německu tak velké jako v ČR a ostatních zemích bývalého východního bloku. Je to logické, podpora EU směřuje především do zemí směrem na východ a  Německo je naopak největším přispěvatelem do rozpočtu EU. Přesto jsme se dohodli na určité formě partnerství, jehož cílem bude v budoucnu krátkodobá mobilita našich žáků ve Vilsbiburgu.

V rámci své mobility jsem měl také možnost poznávat krásy spolkové země Bavorsko. Navštívil jsem města Mnichov, Landshut a Burghausen.

Mgr. Miloš Kučera